vrchol

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština

[editovat]

výslovnost

[editovat]

dělení

[editovat]
  • vr-chol

podstatné jméno

[editovat]
  • rod mužský neživotný

skloňování

[editovat]
pád \ číslo jednotné množné
nominativ vrchol vrcholy
genitiv vrcholu vrcholů
dativ vrcholu vrcholům
akuzativ vrchol vrcholy
vokativ vrchole vrcholy
lokál vrchole / vrcholu vrcholech
instrumentál vrcholem vrcholy

význam

[editovat]
  1. nejvyšší část kopce či hory
    • Na vrcholu hory Říp stojí rotunda svatého Jiří.
  2. (v matematice) bod, v němž se stýkají přímky nebo hrany
    • Vrcholy trojúhelníka mohou tvořit každé tři body, které neleží na jedné přímce.
  3. nejvyšší míra, stupeň
    • Ty jsi ubožák, Lábusi, říkala mi učitelka. A já byl na vrcholu blaha.[1]
  4. období nejvyšší aktivity, rozkvětu
    • Říši, která byla nejprve království, poté republikou a nakonec dosáhla vrcholu v císařství, můžeme zkoumat díky velkému úsilí jejích obyvatel zaznamenat své životní příběhy i válečné úspěchy.[2]

překlady

[editovat]
  1. nejvyšší část hory
  2. bod styku přímek
  3. nejvyšší míra
  4. období rozkvětu

synonyma

[editovat]
  1. vrcholek

související

[editovat]

poznámky

[editovat]

externí odkazy

[editovat]