Přeskočit na obsah

Urbino

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Urbino
Urbino – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška485 m n. m.
Časové pásmoUTC+01:00 (standardní čas)
středoevropský čas
UTC+02:00 (letní čas)
StátItálieItálie Itálie
RegionMarche
ProvinciePesaro e Urbino
Urbino
Urbino
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha228,07 km²
Počet obyvatel15 627 (2010)
Hustota zalidnění68,5 obyv./km²
Správa
Telefonní předvolba+ 0722
PSČ61029
Označení vozidelPU
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Urbino je město v Itálii, asi 25 km na jihozápad od Pesara a asi 30 km na jihovýchod od San Marina. Žije zde zhruba patnáct tisíc obyvatel. Zejména v 15. a 16. století zažilo stavební rozkvět a proslavilo se výrobou majoliky. Jeho historické jádro se v renesanční podobě dochovalo a od roku 1998 je střed města součástí světového dědictví. Ve městě sídlí arcibiskupství a od roku 1506 i univerzita.

Město leží na jihozápadním úpatí Apenin v pahorkaté krajině, na výrazném skalnatém návrší nad řekou. Oblast je seismicky středně aktivní. Sousední obce: Acqualagna, Auditore, Colbordolo, Fermignano, Fossombrone, Isola del Piano, Lunano, Mondaino (RN), Montecalvo in Foglia, Monteciccardo, Montefelcino, Montelabbate, Peglio, Petriano, Piandimeleto, Sant'Angelo in Vado, Sassocorvaro, Tavoleto, Urbania.

Římské město Urbinum Mataurense nabylo velký význam za válek 6. století, roku 538 je dobyl byzantský generál Belisarius a roku 755 je franský král Pipin Krátký věnoval papeži. Kolem roku 1200 přišlo do majetku rodu Montefeltre, ale už roku 1213 se občané vzbouřili a 1234 si přechodně vydobyli samostatnost.

V 15. století dosáhlo vrcholu své slávy za vlády vévody Federica, který nechal přestavět palác v luxusní renesanční sídlo, obdivované po celé Itálii. Na svém dvoře vévoda podporoval významné umělce a vybudoval rozsáhlou knihovnu. Po smrti posledního člena rodu roku 1508 přešlo panství na rod della Rovere, který sice podporoval výrobu majoliky, své sídlo ale přenesl do blízkého Pesara, takže Urbino začalo pomalu upadat, až 1626 je della Rovere odkázali Papežskému státu.

Počátkem 18. století, když se urbinský kardinál Albani stal papežem jako Klement XI., město krátce rozkvetlo, v 19. století se urbanisticky modernizovalo a v roce 1860 se stalo částí Itálie.

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
  • Vévodský palác (Palazzo ducale) z 15. století s galerií renesančního umění.
  • Dóm, klasicistická stavba z roku 1801 stojí na místě starého dómu, který roku 1789 zničilo zemětřesení.
  • Kostel San Domenico naproti vévodskému paláci.
  • Oratorium San Giovanni Battista na Via Mazzini s freskami bratří Salimbeni z roku 1416.
  • Kostel San Francesco s předsíní a velkou zvonicí. Za levým bočním vchodem je náhrobek rodičů Raffaela Santiho.
  • Rodný dům Raffaela Santi ve stejnojmenné ulici.

Osobnosti města

[editovat | editovat zdroj]

Demografie

[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • K. Baedeker, Mittel-Italien. Leipzig 1900, str. 135n.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]