Přeskočit na obsah

Robert Peary

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Robert Peary
Robert Peary
Robert Peary
Narození6. května 1856
Cresson, Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Úmrtí20. února 1920 (ve věku 63 let)
Washington, D.C., Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Místo pohřbeníArlingtonský národní hřbitov
Alma materBowdoinova kolej
Portland High School
Povoláníobjevitel, důstojník, výzkumník a spisovatel
OceněníCullumova geografická medaile (1896)
Medaile patrona (1898)
medaile Charlese P. Dalyho (1902)
Livingstone Medal (1903)
Hubbardova medaile (1906)
… více na Wikidatech
ChoťJosephine Diebitsch Peary[1]
DětiMarie Ahnighito Peary[1]
Robert Peary Jr.
RodičeCharles Nutter Peary[2] a Mary Webster Wiley Peary[2]
PříbuzníEdward Peary Stafford a Peary D. Stafford (vnoučata)
PodpisRobert Peary – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Robert Edwin Peary (6. května 1856, Cresson, Pensylvánie20. února 1920, Washington (D.C.)) byl americký polárník, který byl prohlášen za prvního člověka, který dosáhl severního pólu (1909). Jeho prvenství bylo zpochybněno Frederickem Cookem, který jej měl dosáhnout o rok dříve. Novějším zkoumáním bylo zpochybněno, zda Peary do oblasti severního pólu skutečně doputoval.

Robert Peary se narodil 6. května 1856 v Pensylvánii v Cressonu. Vyrůstal sám s matkou, otec zemřel, když mu byly tři roky. [3] Vystudoval Portlandskou střední školu a později absolvoval Bowdoinskou vysokou školu. V roce 1877 nastoupil k americkému námořnictvu jako stavební inženýr. V jeho službách se v roce 1884 účastnil vyměřování v Nikaragui. Touto zemí měl původně vést kanál spojující Atlantský a Tichý oceán (později vybudovaný v Panamě a známý jako Panamský průplav). [3]

Peary s manželkou a dětmi

S manželkou Josephinou měl dvě děti; dceru Marii (narodila se v Grónsku v roce 1893) a syna Roberta. Jako průzkumník byl Peary často pryč celé roky. Během prvních 23 let jejich manželství strávil se svou ženou a rodinou pouze tři roky. Měl dva nemanželské syny s mladou eskymáckou dívkou z osady Etah.[3]

Jeho životním cílem bylo dobytí severního pólu. V dubnu 1886 napsal pro Národní akademii věd práci, v níž navrhl dvě metody pro překonání grónského ledovce. V roce 1897 vytvořil společnost Peary Adriatic Club, která měla podporovat a financovat polární výpravy. Nezapomínal při tom ani na obchodní prospěch. Již v roce 1894 objevil v Grónsku několikatunový meteorit, který přepravil do USA a prodal muzeu. [3]

V roce 1910 byl povýšen do hodnosti námořního kapitána. V roce 1911 získal zvláštní ocenění Kongresu USA za dosažení severního pólu a titul kontradmirála. Ještě téhož roku odešel do penze a usadil se v domě na ostrově Eagle v zátoce Casco v Maine, který byl v jeho majetku od roku 1881. Od roku 1916 se angažoval v organizacích podporujících využívání letadel ve vojenských a poštovních službách.

V roce 1914 koupil dům ve ve Washingtonu, kde žil až do své smrti. Zemřel 20. února 1920 na anémii a je pohřben na Arlingtonském hřbitově.

V roce 1967 jeho rodina darovala ostrov Eagle, který je součástí města Harpswell, obyvatelům státu Maine. V roce 2014 byl ostrov i s Pearyho domem prohlášen za národní historickou památku.

Polární výpravy

[editovat | editovat zdroj]

První výpravu podnikl v roce 1886 do Grónska, které hodlal přejít napříč se svým černošským sluhou Hensonem. Výprava ale skončila neúspěchem.

Druhá Pearyho výprava do Grónska v letech 18911892 byla úspěšná. Zúčastnili se jí čtyři muži (Henson, lékař Frederick Cook, Nor Astrup, John Verhoeff) a Pearyho manželka Josephina. Výzkumníci projeli celý ostrov na saních (1100 km) a dostali se k fjordu Independence. Během těchto výprav studoval místní obyvatelstvo – Inuity a jejich zkušenosti s přežíváním v extrémních podmínkách. Peary také spoléhal na Inuity jako lovce a vodiče psů na svých výpravách. Byl průkopníkem systému využití podpůrných týmů a zakládání zásobovacích meziskladů.

Stránka z Pearyho deníku – záznam o dobytí severního pólu

V roce 1898 se vydal na další výpravu s jediným cílem – dosáhnout severní pól. Expedice skončila neúspěchem, on sám navíc kvůli omrzlinám přišel o osm prstů na nohou.[3] V severních oblastech pobyl do roku 1902, během této doby zkoumal pobřeží Grónska. Zjistil, že Grónsko je vlastně velký ostrov, který končí na 83° 40´ severní šířky. Získal cenné poznatky o pohybu ledu a dalších předpokladech nutných pro úspěšný postup k pólu.

V roce 1905 se do Arktidy vydal s lodí Roosevelt. Vlivem nepříznivého počasí a rychlého driftu ledových ker nemohl postupovat plánovanou rychlostí a musel se vrátit. Peary prohlásil, že výprava dosáhla nového rekordu 87° 06´ severní šířky, ale tento údaj byl později zpochybněn.

V červenci 1908 se vydal na další výpravu k pólu, opět s lodí Roosevelt. Stejně jako při předchozí výpravě vyrazil koncem února 1909 z Grantovy země, ze Sheridanova mysu. 6. dubna 1909 se výprava dostala na vzdálenost pouhých 9 km od pólu. Tuto vzdálenost překonal pouze na lehkých saních a se čtyřmi Eskymáky a černošským sluhou Hensonem. Podle měření se dostali až na 89° 57´ severní šířky.[3] Zde vyvěsili americkou vlajku a zanechali plechovou krabici se zprávou. Stal se tak prvním člověkem, který stanul na severním pólu.

Pochybnosti

[editovat | editovat zdroj]
Robert Peary v roce 1909

Jeho prvenství zpochybnil Frederick Albert Cook, který tvrdil, že severního pólu dosáhl o rok dříve, 21. dubna 1908 (svoje prvenství mohl ale ohlásit teprve v roce 1909, neboť byl nucen v Arktidě přezimovat).[3] Ve sporu o prvenství nakonec rozhodovala dánská komise, která označila za prvního člověka na severním pólu Pearyho. Toto prvenství později potvrdil i americký Kongres. Ovšem důkazy o jeho prvenství nejsou stoprocentní, neboť plechová krabice, kterou na pólu umístil se vinou pohybu ledové masy (severní pól není na pevnině) ztratila.

Pochybnosti byly vzneseny o závěrečné etapě cesty k pólu. Peary nezaznamenával data při zjišťování polohy a ve skupině nebyl nikdo další se znalostmi navigace schopný správnost zjištěné polohy dosvědčit. Nalezeny byly také nesrovnalosti v cestovní rychlosti, která se měla v tomto úseku cesty velice výrazně zvýšit.

První výpravou, jež prokazatelně dobyla severní pól pozemní cestou, byla expedice čtyř polárníků v čele s Američanem Ralphem Plaistedem 19. dubna 1968.[4]

V květnu 1926 přeletěla přes severní pól ve vzducholodi Norge mezinárodní expedice vedená Roaldem Amundsenem, aniž by však na přistála na led.[5]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Robert Peary na anglické Wikipedii.

  1. a b Find a Grave. Dostupné online. [cit. 2020-07-17].
  2. a b Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  3. a b c d e f g ŠIMÁČKOVÁ, Milana. Přemožitelé času sv. 14. Příprava vydání Milan Codr. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Robert Edwin Peary, s. 151–155. 
  4. Dosáhl polárník Peary jako první severního pólu, či nikoli?. Česká televize [online]. [cit. 2023-05-15]. Dostupné online. 
  5. BÁRTL, Stanislav. První na pólu I. - Peary, Byrd a vzducholodi. Sever [online]. 2009-11-15 [cit. 2023-05-15]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • WILLIS, Thayer; HINDLEY, Geoffrey; PROUJAN, Carl. Kde končí země. Praha: Albatros, 1980. 81-89 s. Kapitola Dobytí severního pólu. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]