Přeskočit na obsah

Petr z Viney

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Petr z Viney
Narození1190
Capua
Úmrtí1249 (ve věku 58–59 let)
San Miniato
Povolánípolitik, spisovatel, básník a diplomat
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Petr z Viney se smaží v pekle jako člověk bez těla

Petr z Viney (italsky Pietro della Vigna, 1200?, Capua1249, San Miniato) byl jurista, diplomat a kancléř císaře Fridricha II. Spolu se svým panovníkem patřil mezi představitele Sicilské básnické školy. Ač patřil k nejvlivnějším rádcům císaře[1] a dle Danteho měl "klíč k Fridrichovu srdci",[2] nabral jeho osud tragický směr a zemřel v žaláři. Jeho vytříbené latinské texty se zachovaly v řadě opisů v knihovnách celé Evropy a USA.[3]

Císař Fridrich II.

Byl rodákem z Capuy a pocházel z chudších poměrů. Jeho kariérní růst byl závratný. Práva vystudoval na univerzitě v Bologni, kde se naučil umění "kladení slov", pak se na doporučení stal notářem císaře a od září 1224 se v pramenech objevuje jako jeden ze soudců velkého dvorského soudu Sicilského království. Společně s nejvyšším dvorským sudím Jindřichem z Morry se podílel na tvorbě zákoníku zvaným Konstituce z Melfi.[4] Stal se císařovým "milcem", šedou eminencí.[5] Roku 1235 byl jedním z vyslanců, jež se vydali na anglický dvůr obhlédnout potenciální nevěstu Isabelu a domluvit sňatek.[6] Často zastupoval císaře na veřejnosti,[7] kdy v roli císařova mluvčího oznamoval panovníkovy výnosy a formuloval jeho písemnosti, v konfliktu císaře s papežem byl autorem řady manifestů plných citátů a narážek z Bible.[5]

Jsem ten, kdo míval k srdci Fridricha klíč, který zamkne, klíč, jenž odemyká, a nebyla v tom žádná pleticha, že mimo mne nemíval důvěrníka, byl jsem mu věrný, ve všem opora, spánkem a zdravím za to člověk pyká...
— Petr z Viney ve 13. zpěvu Danteho Pekla

Vzestup následoval pád. V únoru 1249 byl na příkaz císaře zatčen a uvězněn na hradě San Miniato. Následně byl oslepen a poté zemřel.[5][pozn. 1]

Za Petrovu bustu je považována jedna z vousatých hlav soudců na bráně v Capuy[9][10] vystavěné v letech 1234–1239.[pozn. 2] Společně se svým císařem byl také zpodobněn na nástěnné fresce na hradě v Neapoli a Capuy.[11] Dante Alighieri jej ve své Božské komedii umístil do Pekla.

  1. Dante ve svém díle naznačuje, že šlo o sebevraždu.[8]
  2. V současnosti je uložena společně s dalšími artefakty brány v místním muzeu.
  1. RADER, Olaf B. Fridrich II. Sicilan na císařském trůně. Praha: Argo, 2016. ISBN 978-80-2571929-9. S. 51. Dále jen Fridrich II.. 
  2. KOVÁČ, Peter. Úsvit renesance. Dvorské umění císaře Fridricha II. Bamberský a Magdeburský jezdec.. Praha: Petr Kováč - Ars Auro Prior, 2010. ISBN 978-80-904298-2-6. S. 44. Dále jen Úsvit renesance. 
  3. Fridrich II., str. 282
  4. Fridrich II., str. 97
  5. a b c Fridrich II., str. 269
  6. Fridrich II., str. 150
  7. Úsvit renesance, str. 356
  8. Fridrich II., str. 270
  9. Úsvit renesance, str. 33
  10. Fridrich II., str. 136
  11. Úsvit renesance, str. 71

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]