Přeskočit na obsah

Bitva o Vukovar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bitva o Vukovar
konflikt: Chorvatská válka za nezávislost
Vukovarská vodárenská věž byla v boji těžce poškozena.
Vukovarská vodárenská věž byla v boji těžce poškozena.

Trvání25. srpna18. listopadu 1991
(2 měsíce, 3 týdny a 3 dny)
MístoVukovar, Chorvatsko
Souřadnice
VýsledekJugoslávské pyrrhovo vítězství[1][2]
Strany
Chorvatsko Chorvatsko
Velitelé
Síla
36 000 vojáků 1 800 vojáků
Ztráty
1 103 zabitých, 2 500 zraněných
110 tanků a obrněných vozidel a 3 zničená letadla
879 zabito, 770 zraněno

1 131 zabitých civilistů, 550 nezvěstných civilistů[3]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva o Vukovar bylo 87denní obléhání Vukovaru ve východním Chorvatsku Jugoslávskou lidovou armádou (JNA), podporovanou různými polovojenskými silami ze Srbska. Bitva probíhala mezi srpnem a listopadem 1991 a stala se jednou z největších bitev války v Jugoslávii. Chorvatští nacionalisté ji někdy přirovnávají k domácí obdobě Bitvy u Stalingradu.[4] Před chorvatskou válkou za nezávislost šlo o barokní prosperující město, kde žila smíšená komunita Chorvatů, Srbů a dalších etnických skupin. Když se Jugoslávie začala rozpadat, srbský prezident Slobodan Milošević a chorvatský prezident Franjo Tuđman začali prosazovat nacionalistickou politiku. V roce 1990 bylo zahájeno ozbrojené povstání milic chorvatských Srbů podporovanými srbskou vládou a polovojenskými skupinami, které se zmocnily kontroly nad oblastmi Chorvatska obývanými Srby. JNA začala zasahovat ve prospěch povstání a konflikt vypukl ve východní chorvatské oblasti Slavonie v květnu 1991. V srpnu zahájila JNA rozsáhlý útok proti chorvatským územím ve východní Slavonii, včetně Vukovaru. V té době měl Vukovar 84 189 obyvatel, z čehož bylo 47 procent Chorvatů, 32 procent Srbů a zbylých 20 % se hlásilo k jiným národnostem (dle sčítání lidu z roku 1991 provedeného ještě federálními orgány). Většina Srbů v době bojů Vukovar opustila a začala noční můra pro zdejší zůstavší obyvatele.

Vukovar bránilo asi 1800 lehce vyzbrojených vojáků Chorvatské národní gardy (ZNG) a civilních dobrovolníků, proti až 36 000 vojákům JNA a srbských polovojenských jednotek vybavených těžkými zbraněmi a dělostřelectvem.[5][6][7] Během bitvy byly na město vypáleny granáty a rakety s četností až 12 000 denně.[8] V té době to byla nejdivočejší a nejdelší bitva v Evropě od roku 1945 a Vukovar byl prvním velkým evropským městem, které bylo od druhé světové války zcela zničeno.[9][10] Když Vukovar 18. listopadu 1991 padl, několik stovek vojáků a civilistů bylo srbskými silami zmasakrováno a nejméně 20 000 obyvatel bylo vyhnáno.[11] Celkově během bitvy zemřelo asi 3000 lidí. Většina Vukovaru byla etnicky očištěna od nesrbského obyvatelstva a stala se součástí samovyhlášeného protostátu známého jako Republika Srbská Krajina. Několik srbských vojenských a politických představitelů, včetně Miloševiće, bylo později obviněno a v některých případech uvězněno za válečné zločiny spáchané během bitvy a po ní.

Pro Jugoslávskou lidovou armádu (JNA) to ale bylo vítězství velmi těžce vybojované. Bitva JNA vyčerpala a stala se zlomovým bodem v chorvatské válce za nezávislost. Při dobytí města hrály vedle útvarů JNA důležitou roli také různé polovojenské jednotky. Mezi nimi byly zvlášť významné Srbské dobrovolnické gardy Željka Ražnatoviće, zvaného Arkan. O několik týdnů později bylo vyhlášeno příměří. Vukovar zůstal v srbských rukou až do roku 1998, kdy byl podepsáním Erdutské dohody pokojně reintegrován do Chorvatska. Od té doby byl přestavěn, ale má méně než polovinu své předválečné populace a mnoho budov je stále poznamenaných bitvou. Jeho dvě hlavní etnické komunity zůstávají hluboce rozděleny a město nezískalo zpět svou dřívější prosperitu.

  1. Central Intelligence Agency Office of Russian and European Analysis 2000, s. 99
  2. Woodward 1995, s. 258
  3. Kardov 2007, s. 64
  4. SCHÄUBLE, Michaela. Narrating Victimhood. Gender, Religion and the Making of Place in Post-War Croatia. Oxford, New York: Berghahn Books, 2014. 392 s. S. 176. (angličtina) 
  5. Marijan 2016, s. 92.
  6. Joint Operational Warfare: Theory and Practice. [s.l.]: Milan N. Vego, 2009. Dostupné online. ISBN 9781884733628. S. II-36. 
  7. The Sit Room: In the Theater of War and Peace. [s.l.]: David Scheffer, 2018. Dostupné online. ISBN 978-0-19-086064-6. S. xxviii. 
  8. Horton 2003, s. 132
  9. Notholt 2008, s. 7.28
  10. Borger, 2011
  11. Prosecutor v. Milosevic, 23 October 2002

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]